Jako růže za deštivého dne

Jako poupě otevřelo se nebe do nového dne,

Dešt se vznášel z nebe dolů do hlíny,prosycené již kapkami

deště,vlká hlína

ukrývala vice tajemství než jsme schopni odhaliti.

Dešt dodával tomuto dni zvláštní přidomek ,přidomek

jisteho naplnění,

jisté zajímavosti.

Ja stál v altánu uprostřed lesa,zamyšleně porozujíc kapky stékající

po listí,kapky stékající po

dřevě ,slyšel jsem je bubnovati o stříšku.

Toužil jsem stát se součástí te vody,te neposkrvněné časti světa,

LETET VZDUCHEM ,

miloval jsem toto počásí ,miloval jsem anglii,nechtel bych na ni

nic měnit ani počasí ne.

Chtěl bych byt součastí nečeho velkeho,

pod provlhlou hlínou na tomto hřbitově se skrývají stovky mrtvých

těl,déšt pohladí hlínu jejich posledniho odpocinku,ale jiz ne jejich

těla,již ne jejich víčka a jejich kadeře .

Dešt je kouzelny.

Zavřel jsem sve ztěžklé oči a zaposlouchal se do tohoto

přírodního orchestru.

proč tu však trávím čas ,proč stávím tolik času na

tak pochnurném míste jakož je hřbitov,omšelé nahrobky a

oprýskaný kámen ,

spadané listí na hrobech milovaných .

bylo to velmi poetické.

rád jsem tu přemýšlel,i přesto že na tomto hřbitově

neležel nikdo

koho bych znal,nikdo koho bych miloval,nikdo pro koho bych plakal.

A přesto si ty lide zalsoužily mou uctu ,mou nejhlubší poklonu,

díky nim jsem tu ,ano mou prací je se o mrtvé starati,pohřbivat je

,milovat je ,a pečovat o jejich hroby .

Déšt je uklidnující,na okamžik zapomenu na přitomnost smrti v našich životech ,ale

jsem s ní spřízněný,jsem jejím služebníkem.

JAKO růže za deštivého dne i já jsem otevřený přivalu deště ,kapičkám vody

jenž znázornují slzy smutku v mých očích .