Neopouštěj mě (Ne me Quitte pas)

Ten den jsem jen stěží vstal z postele , zabořil jsem chodidla do měkkých vláken tmavého koberce

a pomalu nejistým krokem jsem odkráčel do koupelny .

Hleděl jsem na odraz sebe sama v zrcadle a poněkud zvážněl .

Přejel jsem bříšky prstů po hladkém povrchu , poté po své tváří jako bych se chtěl přesvědčit zda já

jsem ten skutečný .

Již jsem nebyl nejmladší , na čele se mi rýsovala tenká vráska od neustálého dumání .

V očích jsem již postrádal onu jiskru , pod nimi se nacházely temné stíny , způsobeny

převážně únavou .

Nos jsem měl mírně pokřiven , pod ním se nacházela Tenká linie mých

Rtů , které byly momentálně pevně stisknuty .

Tvář jsem měl ostře řezanou, což mi jen přidávalo na vážnosti .

Vlasy mi volně splývaly podél ramen , měli zlatavěhnědou barvu a byli po probuzení neupravené .

Pár chvil jsem se zamýšlel a poté opláchl svůj obličej , nechal jsem prameny vlasů spadat do mé tváře.

Opřel jsem se o umyvadlo , jak jsem jen nenáviděl tento pocit , pocit únavy .

Zatoužil jsem se přesunout opět do své

postele , zahalit své tělo do měkké přikrývky , zabořit své svaly do matrace , uložit svou

ztěžklou ,rozbolavělou hlavu na polštář.

Napřímil jsem se , zavrávoral a upadl na chladné dlaždice .Schoulil jsem se do klubka ,

objal svá kolena pažemi a třásl se chladem a bolestí .

Odplazil jsem se k záchodové míse a rázem vyzvrátil obsah svého žaludku .

Cítil jsem se hrozně slabý ,…. Vyčerpaný .

Opatrně a s obtížemi jsem vstal , necítil jsem se moc jistě v kolenou . Rozkašlal jsem se … chrchlal jsem a nemohl to zastavit . Naklonil jsem se opět nad umyvadlo a vykašlal chuchvalec krve . Zatmělo se mi před očima …opláchl jsem obličej a otřel jej do ručníku.

"Do prdele " vydal jsem ze sebe ochraptěle …na nic jiného jsem se v oné chvíli nezmohl.

Usedl jsem na okraj vany , tiše klel ..lhal bych kdybych řekl , že mě to zanechalo lhostejným ,

věděl jsem však co se děje … opět mě to dostihlo .

V hlavě jsem měl tisíce myšlenek .. co budu dělat ? jak mu to řeknu ?

Musím zajít k lékaři , doufal jsem , že je to za mnou ,ale nikoliv .

Odvrávoral jsem do ložnice a ulehl do prostorné postele a doufal , že na okamžik zamhouřím oči .

Což se mi povedlo .. Probudilo mě něžné políbení .

Otevřel jsem oči a spatřil ho sklánět se nade mnou .

" Copak ? je ti zle ? jakto , že nejsi v práci ? "

"Ano , nebylo mi dobře , tak jsem zůstal tu "

" A nechceš třeba čaj , nebo dojít pro nějaké léky ?"

" ne , to nic .. nedělej si starosti ano ? "

" Víš , že budu " - Opět mě políbil , tentokrát intenzivněji …a já s vášní jeho polibek opětoval .

Byly to dlouhé , nespoutané polibky … naše rty se oddělily jen tehdy , když se nám

nedostávalo mnoho vzduchu ..

" Dáš si něco ? nemáš hlad ? " Optal se mě starostlivě

" ne , nemám " Na jídlo jsem neměl sebemenší pomyšlení ….

A tak se najedl sám … poté vlezl ke mně …přikryl se a jemně se dotkl mé kůže ..

Pohladil mě po tváři a odhrnul mi pramen vlasů z obličeje .

Přejížděl prsty po mé nahé hrudi, hleděl na mě tím svým neodolatelným pohledem a já jej opět

políbil … Spoutal jsem jeho ústa ve vášní prostoupeném polibku a nechal se opájet těmito chvílemi .

Jak jen mu mám však sdělit, že tyto chvíle nejspíš nepotrvají věčně …, že se má nemoc

vrátila … že jsem Sic bojovník , ale nikdo a nic mi nezaručuje , že vyhraji ?

Hleděl jsem na usměv na jeho tváři a nechtěl jsem , aby povadnul … aby trpěl ..

Ale vědět to musel …Nechtěl jsem ..ale musel jsem mu to vzdělit …

Ale dnes ne .. dnes ještě ne …

Hladil mě po vlasech a tiše zašeptal …

" Miluji tě "

" Já tebe také , však ty víš "

Políbil mě a schoulil se do mé náruče …Ve , které za pár okamžiků spokojeně a klidně oddychoval … Usnul …

Hrudník se mu zvedal vcelku pravidelně ….

Obával jsem se ….Tentokrát jsem já hladil jeho vlasy ,, proplétal jsem jimi prsty a

Přemýšlel …Neměl jsem tu odvahu mu to vzdělit ani následující týden .. ani měsíc

Dva měsíce …. Ale ….

Jednou v noci jsem se probudil ….Zamířil jsem do koupelny a Opakovalo se tak to co již tolik dnů předtím ..

Nebylo mi dobře …

Můj milovaný mě však tentokrát přistihl … probudil jsem ho , když jsem vstával z postele .

Hleděl na mě … seděl jsem na okraji vany a cítil se provinile …

" Ty jsi nemocný ? " pronesl lítostivě , slzy měl na krajíčku jak se říká

" ano , ano jsem .. vrátilo se to …"

Tentokrát se již rozplakal …Uchopil mou tvář do svých dlaní a po lících mu stékaly velké kapky slz.

Objal jsem jej a snažil se ho utěšit , ale proud jeho slz ne a ne zastavit …

Věděl jsem , že se to stane … Ukryl jsem jej ve svém náruči .. objal jsem ho svými

pažemi a pevně jej k sobě tiskl .

" Neopouštěj mě "

" pššššš…. Miluji tě "

" také tě miluji " Odpověděl mi … oči stále uslzené …

Pojď ,… uchopil jsem ho za ruku a vedl do ložnice …Ulehl jsem a on spočinul vedle …

Pokrýval mou tvář polibky a držel se mě jako by se mě již nikdy nechtěl pustit .

Což byla nejspíše správná dedukce …" spíš drahý ?"

" ne , nemohu usnout .. stále nad tím přemýšlím … jsem tak bezmocný …

Kéž bych mohl udělat něco co by tě uzdravilo "

" Já vím , ale nejde to ...netrap se .. ne ted …"

" bojím se .. mám strach "

" Já vím … já vím …"

" neopouštěj mě …zašeptal a já jsem sním chtěl zůstati .. nechtěl jsem a nehodlal ho prozatím opustit ,

i když jsem věděl , že jednoho dne budu museti "