Pocit bezpečí

Setmělo se .....

V pokoji bylo poměrně šero ...Chvíli jsem přecházel přes místnost .Opřel jsem se
o ebenové dřevo , tvořící desku mého stolu a rozhlédl se.
To ticho ... uklidňovalo mne .
Nakonec uchopiv jsem do rukou knihu...Matně si vzpomínám proč právě tuto .
Usedl jsem do křesla za stolem a začetl se.
Nechal jsem se unésti .Byl jsem vtáhnut do příběhu jež jsem četl a pozapomněl na čas.
Čas plynul ...čas vždy plyne daleko rychleji ked se dobře
bavíte a tudíž než jsem se nadál ,nastala
hluboká noc .Pohled mi spočinul na hodinách na stole .... vstal jsem a
protáhl tak své rozbolavělé svaly .
Průhled oknem mi umožnil náramnou podívanou .Na obloze zářilo pár hvězd .
Tiše jsem je sledoval .Prohrábl jsem své vlasy a nechal je volně spadnout podél ramen .
Přemýšlel jsem ... já stále přemýšlím . Připadal jsem si neobyčejně obyčejně .
Možná to způsobila ta skotská proudící v mých žilách . Možno to
způsobilo mé rozrušení a možná to
bylo jen tou atmosférou . Tou samotou ... zatouživ jsem po společnosti .
Miluji samotu ,ale někdy je jí přespříliš .
Mé prosby jako by ,byly vyslyšeny a pár okamžiků nato se rozrazily dveře .
Ozval se hluboký znělý baryton ...
"zdravím tě ..přiteli "
Nemusel jsem se otáčet ,abych poznal kdo stojí ve dveřích .
Ten hlas jsem důvěrně znal .
"copak ,postrádal jsi mne?" odvětil jsem a otočil se k němu čelem .
" a když ano ?"
"to mě převelice teší "
Udělal pár kroků směrem ke mě . Ve tváři měl stále ten nečitelný vážný výraz .
Na čele se mu vytvořila tenká vráska zračící jeho dumání .
Zřídkakdy se usmál .A já jsem toužil po tom aby mi věnoval usměv ..alepson na pár okamžiků .
Zatouživ jsem odhodit tu svou masku vážnosti a rezervovanosti
a doslovně ... padnout mu kolem krku .
Hleděl na mě ... do tváře mu spadalo pár černých vlasů ...
" dáš si něco ?" optal jsem se...
"skotskou " zabručel ... (tuto odpověď jsem čekal , a tak měl
nalito ,ještě dříve než stačil odpovědět )
Dotkl jsem se sklenicí té jeho ....
" přípitek? " vyzval mne ...
" na lepší časy" odvětil jsem a netušil co přesně tím vlastně myslím ....
"na lepší časy" pronesl tiše ....
" stalo se něco ?" zeptal se a já jsem v jeho hlase postřehl starost ..
"ne nic ... nic se nestalo ..pročpak?"
"jsi dnes velmi tichý a přijdeš mi trochu roztřesený "
Pohlédl jsem na své ruce a opravdu jsem se třásl ... nepostřehl jsem to .
" nic mi není "
" no jistě .... samozřejmě ... víš napadlo mne ,že by jsi se mohl konečně
svěřit ...chodíš tu týdny ve své pracovně jako štvané zvíře v kleci , zamykáš se tu
a zřejmě moc nespíš a evidentně ani nejíš ,něco se stát muselo ... přestaň mi
prosím konečně lhát ... možná ti přijde ,že se s tím sám vyrovnáš ..ale není přeci
špatné ..podělit se o starost .. vždy je lepší nebýt na to sám "
" Jsi mimořádně všímavý ...Já vím ... máš zjevně pravdu ale ,nechtěl jsem tě zatěžovat
svými starostmi ,přesto ano ,něco se stalo ...něco ...ně .. " v tu chvíli
mi hlasivky vypověděly službu a já
nebyl schopen dokončit větu .
Přišel blíže a objal mě...pevně mě k sobě přitiskl ...a já po dlouhé době cítil ten pocit bezpečí .
Pocit ... za ,který jsem byl nesmírně vděčný .
Zabořil jsem hlavu do jeho hrudi ... Proplétal své štíhlé prsty mými vlasy ....
a mne to uklidňovalo.
Posadil mě na pohovku a přisedl si vedle.
Přivinul mě k sobě a já se k němu schoulil jako malé štěně .
" tak co se stalo ?" " neboj se ... mě můžeš věřit " řekl trochu
naléhavě ..zřejmě očekávajíc netrpělivě odpověď .
" On mi ublížil .. ublížil mi způsobem ... jakým nikdy nikdo .....setřel jsem slzy"
" kdo ? kdo ti ublížil "
" On ... já měl jsem ho rád... věřil jsem mu ..."
" To ne ... to snad ne ...co přesně ti udělal ?" Ted měl hlas mírně obestřen strachem ...
"On mě ... on mě ... on ..." nebyl jsem schopen odpovědět ..ale nemusel jsem dokončovat
Věděl co chci řici ... Objal mě daleko silněji ...
Nechal jsem tiše kanout své slzy ...(když jsem plakal ..přišel jsem si vždy tak slabý ...)
Ukazováčkem nadzvedl mou bradu abych mu pohleděl do očí ... a setřel mé slzy.
Naklonil se nade mě a já mu pohleděl zpříma do očí .
Jeho rty se zlehka dotkly těch mých ...
Byl to jemný až motýli dotek .
Já jsem však jeho polibek opětoval trochu více intenzivněji .
Drtil mé rty ve vášnivém polibku ... a razil si cestu zkrz mé zuby ...
jazykem prozkoumával to území ...a já tiše zastenal do jeho úst .
Zřejmě ho má reakce potěšila .. bylo to poprvé co jsem dnešní noci mohl spatřit jeho úsměv .
" děkuji ti ..." zašeptal jsem .... On však opět políbil mé rty .
Pootevřel jsem je a umožnil mu tak lepší přístup ...
Jemu jsem důvěřoval ... věděl jsem ,že by mi nikdy neublížil ......................
Líbal mne s vášní ...toužil jsem po každém jeho doteku ...
Odrhnul stranou mé vlasy a zabořil prsty do mých vlasů .
Zaklonil jsem hlavu ....a mé prsty putovali po jeho hrudi .
Ležel jsem pod ním a hleděl do jeho očí ...
Když však přidal na intenzitě polibku .. pomalu jsem svá víčka nechal spadnout...
Když jsem se dotkl jeho pozadí ..mírně se zachvěl .
Zmáčkl jsem jeho půlky a slyšel jsem jeho přerývavý dech .
I já jsem ztěžka dýchal ..pokaždé když se naše rty oddělily ...
Odtáhl se hleděl na mě ... nevím co přesně jsem v tom pohledu hledal ...
Objal jsem ho a povalil ho zpět na mě ....
"Víš ..já jen .. nechci ti ublížit ..." ozvalo se
" Ja vím ... to já přeci vím ..."
" dobře ... a jsi si jistý ,že to chceš ?" Nadzvedl obočí v tázavém gestu .
"ano ..jsem si jist "
Přikývl a opět mě políbil .
"budu něžný , neboj se " řekl rozvlážně
Pomalu jsem rozepínal knoflíky na jeho košili a odhaloval tak kousek
po kousku tu alabastrově bledou kůži .
On učinil totéž ....Po chvíli se však zarazil .Přejel bříšky prstů po mých jizvách ....
" to sis udělal sám ?" ta otázka mne trochu rozrušila
" ano ... já sám ..." vydechl jsem ....
Políbil ta místa a věnoval se dále zbavování mého oděvu .
Já jsem zápasil s knoflíkem u jeho kalhot ... Ne a ne se rozepnout .
Mírně se mi třásly ruce . Pohleděl na mě vážně .. a knoflík rozepl sám .
Stahoval jsem jeho kalhoty ke kotníkům a políbil jsem jeho hrud .
I on mne zbavil kalhot .... Odhodil je na perský koberec a dále se věnoval mě .
.................................................................................................................................................................
Když jsem se probudil na pohovce v jeho náručí .. jen těžko jsem uvěřil ,že to nebyl sen .
Hladil jsem jeho vážnou tvář .. prsty jsem putoval po jeho nahé hrudi .
Políbil jsem opatrně jeho ústa abych ho nevzbudil ...
Když jsem se nad něj nahnul podruhé .. zachvátil má ústa v dalším vášní prostoupeném polibku .
Lekl jsem se....
" myslel jsem že spíš,vzbudil jsem tě ?"
Usmál se na mne ... a já jsem ho znovu políbil .

Cítil jsem pocit bezpečí ..právě v jeho náruči .