SNARRY(Severus/Harry)

  

  

  

Zažívám úchvatné chvíle ....

Jsem opět tu , zažívám uchvatné chvíle ... 

Včerejší den jsem strávil v užasné společnosti , vyrazili jsme vlakem na výlet . 

Do Klášterce , do zámeckého parku , který je naprosto uchvacující , je to tam příjemné , krásné ... a já jsem byl unešený , nejen tím prostředím , ale i tím , že svíral mou dlan v té své ...Byl jsem nesmírně štastný a již si ani nevzpomínám ,kdy jsem se naposledy cítil tak klidně . Zašli jsme na kávu a já žasl, že i ve volbě kávy se shodneme .... 

Když jsem dorazil domů , tak jsem ulehl na postel a otevřel knihu , krysařův deník .. již jsem ji dočetl a musím řici , že se mi velice líbíla . Opravdu , příběh poutavý a konec překvapující ... je to kniha , která ve mě vyvolala spoustu pocitů . Teraz čítám den trifidů ... a z toho jsem nadšen. 

Dnešního dne vyrazím ven , nejspíše k lesu ... i když prší . 

 Dokonce jsem dnes opět vařil ....kupodivu všem chutnalo až na mě , a tak jsem snědl tři sousta a znechuceně jídlo odnesl ....

Sháním si práci ... musím ... již musím přispívat na chod domácnosti a nechci pracoval v obchodě ve , kterém jsem se nadřel psolední dva roky a tak se snažím najít si jinou práci ....

Již se blíží Metalfest a já jsem nervozní , ano těším se , ale jsem i nervozní ....

Nicméně užívejte si , smějte se a pamatujtě , že život může být krásný . 

Pocit bezpečí

Setmělo se .....

V pokoji bylo poměrně šero ...Chvíli jsem přecházel přes místnost .Opřel jsem se
o ebenové dřevo , tvořící desku mého stolu a rozhlédl se.
To ticho ... uklidňovalo mne .
Nakonec uchopiv jsem do rukou knihu...Matně si vzpomínám proč právě tuto .
Usedl jsem do křesla za stolem a začetl se.
Nechal jsem se unésti .Byl jsem vtáhnut do příběhu jež jsem četl a pozapomněl na čas.
Čas plynul ...čas vždy plyne daleko rychleji ked se dobře
bavíte a tudíž než jsem se nadál ,nastala
hluboká noc .Pohled mi spočinul na hodinách na stole .... vstal jsem a
protáhl tak své rozbolavělé svaly .
Průhled oknem mi umožnil náramnou podívanou .Na obloze zářilo pár hvězd .
Tiše jsem je sledoval .Prohrábl jsem své vlasy a nechal je volně spadnout podél ramen .
Přemýšlel jsem ... já stále přemýšlím . Připadal jsem si neobyčejně obyčejně .
Možná to způsobila ta skotská proudící v mých žilách . Možno to
způsobilo mé rozrušení a možná to
bylo jen tou atmosférou . Tou samotou ... zatouživ jsem po společnosti .
Miluji samotu ,ale někdy je jí přespříliš .
Mé prosby jako by ,byly vyslyšeny a pár okamžiků nato se rozrazily dveře .
Ozval se hluboký znělý baryton ...
"zdravím tě ..přiteli "
Nemusel jsem se otáčet ,abych poznal kdo stojí ve dveřích .
Ten hlas jsem důvěrně znal .
"copak ,postrádal jsi mne?" odvětil jsem a otočil se k němu čelem .
" a když ano ?"
"to mě převelice teší "
Udělal pár kroků směrem ke mě . Ve tváři měl stále ten nečitelný vážný výraz .
Na čele se mu vytvořila tenká vráska zračící jeho dumání .
Zřídkakdy se usmál .A já jsem toužil po tom aby mi věnoval usměv ..alepson na pár okamžiků .
Zatouživ jsem odhodit tu svou masku vážnosti a rezervovanosti
a doslovně ... padnout mu kolem krku .
Hleděl na mě ... do tváře mu spadalo pár černých vlasů ...
" dáš si něco ?" optal jsem se...
"skotskou " zabručel ... (tuto odpověď jsem čekal , a tak měl
nalito ,ještě dříve než stačil odpovědět )
Dotkl jsem se sklenicí té jeho ....
" přípitek? " vyzval mne ...
" na lepší časy" odvětil jsem a netušil co přesně tím vlastně myslím ....
"na lepší časy" pronesl tiše ....
" stalo se něco ?" zeptal se a já jsem v jeho hlase postřehl starost ..
"ne nic ... nic se nestalo ..pročpak?"
"jsi dnes velmi tichý a přijdeš mi trochu roztřesený "
Pohlédl jsem na své ruce a opravdu jsem se třásl ... nepostřehl jsem to .
" nic mi není "
" no jistě .... samozřejmě ... víš napadlo mne ,že by jsi se mohl konečně
svěřit ...chodíš tu týdny ve své pracovně jako štvané zvíře v kleci , zamykáš se tu
a zřejmě moc nespíš a evidentně ani nejíš ,něco se stát muselo ... přestaň mi
prosím konečně lhát ... možná ti přijde ,že se s tím sám vyrovnáš ..ale není přeci
špatné ..podělit se o starost .. vždy je lepší nebýt na to sám "
" Jsi mimořádně všímavý ...Já vím ... máš zjevně pravdu ale ,nechtěl jsem tě zatěžovat
svými starostmi ,přesto ano ,něco se stalo ...něco ...ně .. " v tu chvíli
mi hlasivky vypověděly službu a já
nebyl schopen dokončit větu .
Přišel blíže a objal mě...pevně mě k sobě přitiskl ...a já po dlouhé době cítil ten pocit bezpečí .
Pocit ... za ,který jsem byl nesmírně vděčný .
Zabořil jsem hlavu do jeho hrudi ... Proplétal své štíhlé prsty mými vlasy ....
a mne to uklidňovalo.
Posadil mě na pohovku a přisedl si vedle.
Přivinul mě k sobě a já se k němu schoulil jako malé štěně .
" tak co se stalo ?" " neboj se ... mě můžeš věřit " řekl trochu
naléhavě ..zřejmě očekávajíc netrpělivě odpověď .
" On mi ublížil .. ublížil mi způsobem ... jakým nikdy nikdo .....setřel jsem slzy"
" kdo ? kdo ti ublížil "
" On ... já měl jsem ho rád... věřil jsem mu ..."
" To ne ... to snad ne ...co přesně ti udělal ?" Ted měl hlas mírně obestřen strachem ...
"On mě ... on mě ... on ..." nebyl jsem schopen odpovědět ..ale nemusel jsem dokončovat
Věděl co chci řici ... Objal mě daleko silněji ...
Nechal jsem tiše kanout své slzy ...(když jsem plakal ..přišel jsem si vždy tak slabý ...)
Ukazováčkem nadzvedl mou bradu abych mu pohleděl do očí ... a setřel mé slzy.
Naklonil se nade mě a já mu pohleděl zpříma do očí .
Jeho rty se zlehka dotkly těch mých ...
Byl to jemný až motýli dotek .
Já jsem však jeho polibek opětoval trochu více intenzivněji .
Drtil mé rty ve vášnivém polibku ... a razil si cestu zkrz mé zuby ...
jazykem prozkoumával to území ...a já tiše zastenal do jeho úst .
Zřejmě ho má reakce potěšila .. bylo to poprvé co jsem dnešní noci mohl spatřit jeho úsměv .
" děkuji ti ..." zašeptal jsem .... On však opět políbil mé rty .
Pootevřel jsem je a umožnil mu tak lepší přístup ...
Jemu jsem důvěřoval ... věděl jsem ,že by mi nikdy neublížil ......................
Líbal mne s vášní ...toužil jsem po každém jeho doteku ...
Odrhnul stranou mé vlasy a zabořil prsty do mých vlasů .
Zaklonil jsem hlavu ....a mé prsty putovali po jeho hrudi .
Ležel jsem pod ním a hleděl do jeho očí ...
Když však přidal na intenzitě polibku .. pomalu jsem svá víčka nechal spadnout...
Když jsem se dotkl jeho pozadí ..mírně se zachvěl .
Zmáčkl jsem jeho půlky a slyšel jsem jeho přerývavý dech .
I já jsem ztěžka dýchal ..pokaždé když se naše rty oddělily ...
Odtáhl se hleděl na mě ... nevím co přesně jsem v tom pohledu hledal ...
Objal jsem ho a povalil ho zpět na mě ....
"Víš ..já jen .. nechci ti ublížit ..." ozvalo se
" Ja vím ... to já přeci vím ..."
" dobře ... a jsi si jistý ,že to chceš ?" Nadzvedl obočí v tázavém gestu .
"ano ..jsem si jist "
Přikývl a opět mě políbil .
"budu něžný , neboj se " řekl rozvlážně
Pomalu jsem rozepínal knoflíky na jeho košili a odhaloval tak kousek
po kousku tu alabastrově bledou kůži .
On učinil totéž ....Po chvíli se však zarazil .Přejel bříšky prstů po mých jizvách ....
" to sis udělal sám ?" ta otázka mne trochu rozrušila
" ano ... já sám ..." vydechl jsem ....
Políbil ta místa a věnoval se dále zbavování mého oděvu .
Já jsem zápasil s knoflíkem u jeho kalhot ... Ne a ne se rozepnout .
Mírně se mi třásly ruce . Pohleděl na mě vážně .. a knoflík rozepl sám .
Stahoval jsem jeho kalhoty ke kotníkům a políbil jsem jeho hrud .
I on mne zbavil kalhot .... Odhodil je na perský koberec a dále se věnoval mě .
.................................................................................................................................................................
Když jsem se probudil na pohovce v jeho náručí .. jen těžko jsem uvěřil ,že to nebyl sen .
Hladil jsem jeho vážnou tvář .. prsty jsem putoval po jeho nahé hrudi .
Políbil jsem opatrně jeho ústa abych ho nevzbudil ...
Když jsem se nad něj nahnul podruhé .. zachvátil má ústa v dalším vášní prostoupeném polibku .
Lekl jsem se....
" myslel jsem že spíš,vzbudil jsem tě ?"
Usmál se na mne ... a já jsem ho znovu políbil .

Cítil jsem pocit bezpečí ..právě v jeho náruči .

Neopouštěj mě (Ne me Quitte pas)

Ten den jsem jen stěží vstal z postele , zabořil jsem chodidla do měkkých vláken tmavého koberce

a pomalu nejistým krokem jsem odkráčel do koupelny .

Hleděl jsem na odraz sebe sama v zrcadle a poněkud zvážněl .

Přejel jsem bříšky prstů po hladkém povrchu , poté po své tváří jako bych se chtěl přesvědčit zda já

jsem ten skutečný .

Již jsem nebyl nejmladší , na čele se mi rýsovala tenká vráska od neustálého dumání .

V očích jsem již postrádal onu jiskru , pod nimi se nacházely temné stíny , způsobeny

převážně únavou .

Nos jsem měl mírně pokřiven , pod ním se nacházela Tenká linie mých

Rtů , které byly momentálně pevně stisknuty .

Tvář jsem měl ostře řezanou, což mi jen přidávalo na vážnosti .

Vlasy mi volně splývaly podél ramen , měli zlatavěhnědou barvu a byli po probuzení neupravené .

Pár chvil jsem se zamýšlel a poté opláchl svůj obličej , nechal jsem prameny vlasů spadat do mé tváře.

Opřel jsem se o umyvadlo , jak jsem jen nenáviděl tento pocit , pocit únavy .

Zatoužil jsem se přesunout opět do své

postele , zahalit své tělo do měkké přikrývky , zabořit své svaly do matrace , uložit svou

ztěžklou ,rozbolavělou hlavu na polštář.

Napřímil jsem se , zavrávoral a upadl na chladné dlaždice .Schoulil jsem se do klubka ,

objal svá kolena pažemi a třásl se chladem a bolestí .

Odplazil jsem se k záchodové míse a rázem vyzvrátil obsah svého žaludku .

Cítil jsem se hrozně slabý ,…. Vyčerpaný .

Opatrně a s obtížemi jsem vstal , necítil jsem se moc jistě v kolenou . Rozkašlal jsem se … chrchlal jsem a nemohl to zastavit . Naklonil jsem se opět nad umyvadlo a vykašlal chuchvalec krve . Zatmělo se mi před očima …opláchl jsem obličej a otřel jej do ručníku.

"Do prdele " vydal jsem ze sebe ochraptěle …na nic jiného jsem se v oné chvíli nezmohl.

Usedl jsem na okraj vany , tiše klel ..lhal bych kdybych řekl , že mě to zanechalo lhostejným ,

věděl jsem však co se děje … opět mě to dostihlo .

V hlavě jsem měl tisíce myšlenek .. co budu dělat ? jak mu to řeknu ?

Musím zajít k lékaři , doufal jsem , že je to za mnou ,ale nikoliv .

Odvrávoral jsem do ložnice a ulehl do prostorné postele a doufal , že na okamžik zamhouřím oči .

Což se mi povedlo .. Probudilo mě něžné políbení .

Otevřel jsem oči a spatřil ho sklánět se nade mnou .

" Copak ? je ti zle ? jakto , že nejsi v práci ? "

"Ano , nebylo mi dobře , tak jsem zůstal tu "

" A nechceš třeba čaj , nebo dojít pro nějaké léky ?"

" ne , to nic .. nedělej si starosti ano ? "

" Víš , že budu " - Opět mě políbil , tentokrát intenzivněji …a já s vášní jeho polibek opětoval .

Byly to dlouhé , nespoutané polibky … naše rty se oddělily jen tehdy , když se nám

nedostávalo mnoho vzduchu ..

" Dáš si něco ? nemáš hlad ? " Optal se mě starostlivě

" ne , nemám " Na jídlo jsem neměl sebemenší pomyšlení ….

A tak se najedl sám … poté vlezl ke mně …přikryl se a jemně se dotkl mé kůže ..

Pohladil mě po tváři a odhrnul mi pramen vlasů z obličeje .

Přejížděl prsty po mé nahé hrudi, hleděl na mě tím svým neodolatelným pohledem a já jej opět

políbil … Spoutal jsem jeho ústa ve vášní prostoupeném polibku a nechal se opájet těmito chvílemi .

Jak jen mu mám však sdělit, že tyto chvíle nejspíš nepotrvají věčně …, že se má nemoc

vrátila … že jsem Sic bojovník , ale nikdo a nic mi nezaručuje , že vyhraji ?

Hleděl jsem na usměv na jeho tváři a nechtěl jsem , aby povadnul … aby trpěl ..

Ale vědět to musel …Nechtěl jsem ..ale musel jsem mu to vzdělit …

Ale dnes ne .. dnes ještě ne …

Hladil mě po vlasech a tiše zašeptal …

" Miluji tě "

" Já tebe také , však ty víš "

Políbil mě a schoulil se do mé náruče …Ve , které za pár okamžiků spokojeně a klidně oddychoval … Usnul …

Hrudník se mu zvedal vcelku pravidelně ….

Obával jsem se ….Tentokrát jsem já hladil jeho vlasy ,, proplétal jsem jimi prsty a

Přemýšlel …Neměl jsem tu odvahu mu to vzdělit ani následující týden .. ani měsíc

Dva měsíce …. Ale ….

Jednou v noci jsem se probudil ….Zamířil jsem do koupelny a Opakovalo se tak to co již tolik dnů předtím ..

Nebylo mi dobře …

Můj milovaný mě však tentokrát přistihl … probudil jsem ho , když jsem vstával z postele .

Hleděl na mě … seděl jsem na okraji vany a cítil se provinile …

" Ty jsi nemocný ? " pronesl lítostivě , slzy měl na krajíčku jak se říká

" ano , ano jsem .. vrátilo se to …"

Tentokrát se již rozplakal …Uchopil mou tvář do svých dlaní a po lících mu stékaly velké kapky slz.

Objal jsem jej a snažil se ho utěšit , ale proud jeho slz ne a ne zastavit …

Věděl jsem , že se to stane … Ukryl jsem jej ve svém náruči .. objal jsem ho svými

pažemi a pevně jej k sobě tiskl .

" Neopouštěj mě "

" pššššš…. Miluji tě "

" také tě miluji " Odpověděl mi … oči stále uslzené …

Pojď ,… uchopil jsem ho za ruku a vedl do ložnice …Ulehl jsem a on spočinul vedle …

Pokrýval mou tvář polibky a držel se mě jako by se mě již nikdy nechtěl pustit .

Což byla nejspíše správná dedukce …" spíš drahý ?"

" ne , nemohu usnout .. stále nad tím přemýšlím … jsem tak bezmocný …

Kéž bych mohl udělat něco co by tě uzdravilo "

" Já vím , ale nejde to ...netrap se .. ne ted …"

" bojím se .. mám strach "

" Já vím … já vím …"

" neopouštěj mě …zašeptal a já jsem sním chtěl zůstati .. nechtěl jsem a nehodlal ho prozatím opustit ,

i když jsem věděl , že jednoho dne budu museti "

Zanevři na svobodu Puso .....!

Zaněvři na svobodu,ozvalo se z kouta rozlehlého pokoje,stál jsem

opřen o zed a pronášel k této famozní slečince slova o její svobodě,a v

podstatě

jsem ani netušil ,

kým byla,nežli mě poznala.

Je romantická spanilá duše,,,a já jsem arogantní narcis ,toužící jen

a jen po ní

po jejím puvabu,po její mladé dušičce ,po jejím těle...po její spanilosti.

Je pro mě vším,je pro mě neskonale duležítá, a proto jí musím mít jen

a jen pro sebe .

Ano je to nutnost ,,zamknout jí před pokušením světa...před rozmary

a nelítostí,,

Musím uchránit její nevinnou dušičku ...před krutostí.

Avšak ne před sebou,,ne před svými činny.....,musí být jen moje,,!

Postoupiv jsem k ní o pár kroků blíže,,nebála se stála uprostřed,

s bradou

vztycenou,nevěděla co jí čeká,možná ani netušila kdo jsem ,

proč tu je?Stála jako socha,ani se nepohnula,,byla tam a přesto jako by

nebyla živá,jako by nedýchala

jako by to byla jen a jen iluze ,trik který čeká na potlesk.

Na potlesk ,který slyší všichni ,na potlesk oznamující uspěch.

Místo toho jako by se však dolechla jen nesouhlasného mručení a pískotu.

Čeká nadšený jásot a slyší jen šum.

kráčel jsem kolem té nehybné postavy ,kráčel jsem blíže kní,toužil jsem se

jí jen dotknout,sáhnout si ,a vědět že je opravdu tu.probudit jí ze spánku.

ukázat jí kouzla života.Miloval jsem jí z celé duše,ale věděl

jsem že dokud jí nespoutám nikdy nebude má.

Stál jsem již teměř u ní,má usta se letmě dotýkala těch jejich ,přesto se nepohnula,,

ani mrknutí,neměla strach ,bůhví zda-li něco pocitovala.

Toužil jsem jí vášnivě políbit a prokázat jí svou oddanost ,,,

V tom se pohnula,mrknula,a usmála se,též jsem se usmál.

Políbil jsem jí,neproestovala ,naopak,líbala mne s vášní jakou

já projevoval,po celou dobu co jí znám.

Když se naše rty oddělily,pronesl jsem opět zanevři na svobodu puso!

,,Zanevřu ,pro tebe ,celou dobu se o mě staráš, a já nechci přec být s nikým jiným,jsem tvá duše,a nehodlám odejit "

Znovu jsem jí polibil a tak se má duše po letech vrátila tam kam patří do mého těla.

Odmaturováno s vyznamenaním ... aneb překvapení dne

Již včerejšího dne jsem skládal nejdůležitější zkoušku svého života , byl jsem nesmírně nervozní ... celou noc před tím jsem nemohl spát , ráno jsem se oblékl , abych zaujal a udělal první dojem , první zkouška byla z dějin umění - i té jsem se bál ... přál jsem si dostat otázku č.7 a  nakonec jsem ji opravdu měl , je to Gotické umění v Evropě a v Čechách , mluvil jsem celou dobu a poznal všechny reprodukce. Profesor se na mě usmíval ... následovala Technologie , nejhorší zkouška ... dokonce jsem zmatkovat  , ale nakonec uspěl ... Český Jazyk ... byl užasný ... měl jsem Bídníky od Victora Huga což patří k mým oblíbeným a nekonec jazyk neměcký .... i ten jsem nakonec uspěšně zvládl .Poté  jsem objálil svou maturitní práci , dokonce jsem udělal obrovský dojem , s tím jsem nepočítal.
Vyhlášení bylo až v půl sedmé večer a já doufal , že jsem byl uspěšný ... nakonec se ukázalo , že dokonce ten z nejuspěšnějších .
Z Dějin za jedna , Technologie za dva , Český jazyk -utržil jsem jako jediný plný počet bodů , a NJ ze které jsem utržil bodů 23 a má maturitní práce byla též hodnoce za jedna .. odmaturoval jsem tedy nad mé očekávání a vyučující mi dokonce tleskali . Což bylo uchvatné .. ten pocit byl jedinečný ...
Jsem štastný .... nesmírně štastný a těším se , až si půjdu ve středu pro maturitní vysvědčení .

Už , aby to bylo za mnou .....

 

Čtvrteční i Páteční den , tedy jen jeho část jsem trávil ve školní instituci , což bylo podivné , po poměrně dlouhé době , měl jsem tam sraz se spolužačkou , abychom se věnovali studiu , a tak jsem od profesora vypůjčil maturitní desky k Dějinám Umění a vše jsme běhěm dvou dnů probrali .Přesto se obávám , mám strach a nemohu opět spát , jíst ... už aby to bylo za mnou .
Nedávno jsem se vážil a zjistil , že již vážím jen 54 kilo ... ještě před pár měsíci jsem měl 63 .... jenže nejsem prozatím schopen to zarazit .
Ze čtvrtka na pátek jsem přespával (i když to není vhodné slovo , vzhledem k tomu , že jsem nespal) opět v bytě ve Varech , abych se mohl soutředit na studium , dnes večer se tam navracím a zůstávám tam až do utérý .Tudíž se nelekejte , že se ozvu až poté , nemám tam připojení k internetu .
Přesto se zde v uterý objevím a dám vedět jak jsem dopadl u té zkoušky.
Dnešní den strávím opět v té kouzelné společnosti , moc se těším ...
K maturitní zkoušce mi prosím držte palce ... musím ji zvládnout .
Vím , že tohle bude znít dosti zvláštně ... ale mě rozčiluje již jen jakýkoliv jeho pohyb , zvuk .. zakašlání ... jeho pohled a nedejbože když promluví . Mluvím o svém ( jak nerad mu říkám otec) otci.
je mi z něj zle , nejvíce mě rozčiluje , že si vůbec nic neuvědomuje ... nic ...vše je v pořádku ... nic se neděje ,  já potřebuji se toho zbavit ... nevím jak dlouho , jak dlouho budu ještě schopen to snášet. Neuvědomuje si jak moc mi ublížil , jak moc mě to poznamenalo,  v mých vztazích ... ve všem ...