Má maturitní práce - Knihovna E.A.Poea

 

V tu chvíli jsem se jen bezradně usmíval ...

Včerejší den byl moc krásný , dopoledne jsem strávil v té užasné společnosti ...v jeho společnosti.

Pršelo ,ale to vůbec nevadilo ... bylo to kouzelné.

Odpoledne jsem však odcestoval směr Praha , na autobusovém nádraží na mě čekal můj strýc , u kterého jsem přespal .. abych dnešní den v pořádku zvládl . Zamířili jsme k němu , dali si kávu a povídali si ... nakonec jsem sic ulehal ke spánku , ale moc toho nenaspal . Nervozita dělá své ....

Dnes ráno jsem se oblékl , a vyrazil .... nastoupil na metro , svezl se dvě zastávky , poté přestoupil a jel jen jednu a dorazil jsem na náměstí republiky ... mě samotného zarazilo jak se v Praze najednou kupodivu vyznám , a tak jsem šel kolem obecního domu, národní banky a následně až na Celetnou , kde se nenachází nic jiného než Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.... nohy se mi třásly a žaludek mám stažený ještě teraz ...

Vešel jsem a vystoupal po schodišti , kde bylo spoustu lidí .... když jsem usedl do zkušební místnosti ,(seděl jsem hned v předu , abych co nejlépe viděl ) trochu se mi ulevilo , ovšem jen do chvíle .. dokud přede mě nepoložili papír ....

architektonické výkresy , půdorys, nákresy článkování ... přiznávám byl jsem nejistý ....v tu chvíli jsem se jen bezradně usmíval ...přesto jsem se alespon pokusil využít co umím a znám ...poznávací test , byl překvapivý, objevovaly se reprodukce , které jsem nikdy neviděl ... i tak jsem některé díla poznal ....a doufám , že to nebude tak katastrofické jak se zdá ...přesto , měl jsem pocit , že jsem na tom se znalostmi lépe...

Po tom všem jsem vyrazil k domovu, tedy jen do Varů a stavil se v obchodním centru , a sesypal se ... nakonec jsem skončil na toaletě se slzami v očích , jen aby mě mé přibuzenstvo nevidělo ...

poté jsem se upravil a jal se dále pokračovat v předstírání toho , že se vlastně nic neděje ...

Teraz sedím doma v kuchyni a musím studovati ... přecijen mě čeká maturita a ještě doufám druhé kolo příjímacích zkoušek na FF UK a následně celé příjmačky na FTK UK ... doufám , že alespon na jendu z nich se dostanu .. raději bych filozofickou ... teraz mi však nezbývá nic než čekat...

Dočetl jsem knihu až na popel a musím řici , že konec mě naprosto ohromil , přesně takové knihy miluji , knihy , které překvapí avým vývojem , knihy , které ve vás zanechají nezapomenutelný dojem , překvapení , knihy , které vás nutí se zamyslet a přemýšlet o vývoji děje ...skvostné dílo ...

je to zatím pouze druhá kniha , kterou od toho autora(John Connolly) vlastním ,ale budu jej vyhledávat a čisti eho počiny i nadále .. doporučuji .

Jako růže za deštivého dne

Jako poupě otevřelo se nebe do nového dne,

Dešt se vznášel z nebe dolů do hlíny,prosycené již kapkami

deště,vlká hlína

ukrývala vice tajemství než jsme schopni odhaliti.

Dešt dodával tomuto dni zvláštní přidomek ,přidomek

jisteho naplnění,

jisté zajímavosti.

Ja stál v altánu uprostřed lesa,zamyšleně porozujíc kapky stékající

po listí,kapky stékající po

dřevě ,slyšel jsem je bubnovati o stříšku.

Toužil jsem stát se součástí te vody,te neposkrvněné časti světa,

LETET VZDUCHEM ,

miloval jsem toto počásí ,miloval jsem anglii,nechtel bych na ni

nic měnit ani počasí ne.

Chtěl bych byt součastí nečeho velkeho,

pod provlhlou hlínou na tomto hřbitově se skrývají stovky mrtvých

těl,déšt pohladí hlínu jejich posledniho odpocinku,ale jiz ne jejich

těla,již ne jejich víčka a jejich kadeře .

Dešt je kouzelny.

Zavřel jsem sve ztěžklé oči a zaposlouchal se do tohoto

přírodního orchestru.

proč tu však trávím čas ,proč stávím tolik času na

tak pochnurném míste jakož je hřbitov,omšelé nahrobky a

oprýskaný kámen ,

spadané listí na hrobech milovaných .

bylo to velmi poetické.

rád jsem tu přemýšlel,i přesto že na tomto hřbitově

neležel nikdo

koho bych znal,nikdo koho bych miloval,nikdo pro koho bych plakal.

A přesto si ty lide zalsoužily mou uctu ,mou nejhlubší poklonu,

díky nim jsem tu ,ano mou prací je se o mrtvé starati,pohřbivat je

,milovat je ,a pečovat o jejich hroby .

Déšt je uklidnující,na okamžik zapomenu na přitomnost smrti v našich životech ,ale

jsem s ní spřízněný,jsem jejím služebníkem.

JAKO růže za deštivého dne i já jsem otevřený přivalu deště ,kapičkám vody

jenž znázornují slzy smutku v mých očích .

Poslední zvonění ! " Nechcete našeho syna ? moc zlobí , odneste si ho "

Dnes jsem obdržet vysvědčení  , jsem sním nadmíru spokojen , vzhldem k tomu , že je nejlepší za celé čtyři roky a poslední za mé středoškolské studium . Tedy když nepočítám své maturitní vysvědčení , které doufám  také obdržím .

Byl to užasný den až mě mrzelo , že je poslední  takový , před maturitou .Bylo vtipné chodit po městě nalíčení a v převlecích ,dokonce si nás fotografovali turisté . Užili jsme si spoustu legrace a mě se bude stýskat...

Lídé v motorovém kočáře po cestě domů na mě však hleděli značně šokovaně a někteří  pobouřeně .

Dokonce jsme zašli na něco k pití a obsluha si dělala legraci , že mi pítí donese raději zadarmo .

Někteří lidé mi chtěli udat dítě , s čímž jsem samozřějmě nesouhlasil.

Ale zas tak děsivě jsem nevypadal ..

Maturuji za relativně dlouhou dobu , jelikož můj svatý týden  trvá  dva týdny ...

což je užasné ... ale jsem nervozní ... již teraz .

Přidávám pár fotografii z mého posledního zvonění ! 

"Vypadá to jako by to namalovala 13 dívka do svého deníčku, asi tak hodinu před sebevraždou "

A je to u konce , uteklo to velice rychle ... dnes jsem se spolužačkou shledal , že i když to mnohdy za moc nestálo , nakonec jsme si to přecijen užili . Poznal jsem spoustu nových lidí a s některými se budu chtít vidět i po studiu na střední škole a některé nebudu chtít vidět již nikdy ve svém životě , to se však stává .

Vše jsem dokončil , veškéré práce na maturitní praktické zkoušce , zprávu , prezentaci i návrhy a ted již jen ta maturita .

Studuji vždy pilně , tedy snažím se a mé výsledky o tom i vypovídají , ale dělám toho dosti ?

Na dějinách umění zažívám v posledních dnech velmi příjemnou atmosféru plnou humoru , to mi bude chybět nejvíce .

Pan profesor dnes komentoval obrazy Od Bolfa " vypadá to jako-by to namalovala 13 dívka do svého deníčku , asi tak hodinu před sebevraždou " pobavilo mě to ! Dokonce jsme dnes probírali současné umění a hleděli na umění objektu v podobě originálních motivů rakví , ano rakví ... posmrtných schránek. Také dílo Černínského , které má název " první seriově vyráběná schizofrenie". Probírámě umění , které opravdu nezní hranic - zebra , či žralok ve fornaldehydu, krev a vnitřnosti,součástí tohoto umění bývá často i utrpení , dokonce jsme dnes nrazilo na dílo , které je vytvořeno z genitálního ochlupení ... nutí mě to klást si otázku .. co ještě příjde ?

Již jen pár dní a vše bude pryč .... mám spoustu pěkných vzpomínek a zažítků ...(samozřejmě i těch odporných , ale ....)

zbytek dne prožiji v poklidném duchu , budu trochu studovat , čisti si a možná hledět na filmový snímek ...

Bolf

Gottfried Helnwein

Ačkoliv se to nemusí zdát , toto ani předešlé není fotografie , Helnwein tvořil v duchu fotorealismu a musím řici , že je vynikající

Herman Nitsch

Damien Hirst-žralok ve formaldehydu

---

Dostal jsem tvou zprávu v kotletě ....

Jsem beznadělný snílek , romantik a bohužel i cynik - zdá se vám to neslučitelné ?

Není jak vidno.Dnes jsem se přistihl , že upadám do sentimentálních vzpomínek ,

ale snažil jsem se je zapudit.

Sním , sním ... stále ...nezvdávám se svých představ a fantazie a někdy mám

pocit, že je to přítel co mě nikdy nezradí.

Dnes jsem urtžil jednotku z ustního zkoušení z německého jazyka - uspěch -že bych tu maturitu nakonec přecijen udělal ?

Měl jsem z ní radost , která mě však ve večerních hodinách opustila a popadla mě těžkopádná trudnomyslnost .

Nálady se střídají jako horské dráze , jsem štastný a vzápětí sedím u stolu a mám chuť si ublížit , jen abych se zbavil toho napětí ze zkoušek . Ale ne , to již nedopustím , ale jsem si jist , že znáte ten pocit , kdy je vše krásné a jste štastní , jenže se toho na vás navalí hodně a vy nevíte co dříve a jak z toho ven a najednou propadáte panice a zoufalství.

Již aby to bylo za mnou ..... Přišly mi již pozvánky ke zkouškám na vysokou školu , k jedné se mám dostavit na konci května a ke druhé v polovině června . Raději bych byl však přijat právě na filozofickou fakultu , tudíž když udělám tu první zkoušku a budu přijat , tak ke zkouškám na tu druhou školu nepůjdu .Přesto ... svým způsobem mi bude chybět i střední škola, až na některé lidi a kantory ... budou mi chybět dějiny umění , vím na vysoké si jich užiji až dosti , když jsem si vybral tento obor , ale myslím , že ve mě již žádný profesor nevzbudí právě takový zájem , jako ten , kterého mám teraz , Dokáže zaujmout a jde vidět , že jej to baví , že tím žije a ví o čem mluví , což mi příjde , že většina vyučujícíh jen zdánlivě tuší .

Musím studovati .... již jen tři týdny a dostanu vysvědčení ... kupodivu s nejlepšími výsledky za celé čtyři roky.

Potřebuji tě , potřebuješ i ty mě ?

Zítřejšího dne vyrazím ven se Sushi , to bude skvělé .... ostatně jako vždy , konečně si popovídáme a užijeme si snad i trochu té legrace , i když mi chybí ty naše "výlety" na dětská hřiště , kdy jsem se smál a působil spíše jako pubertální tele a ne jako dospělý ....

Před spaním si přečtu pár slashových povídek , budu studovati . Mějte se krásně a skládejte básně .

VÁŠ H.

 

---

 

Je to můj život a zatraceně se mi líbí !

Při ohlédnutí se zpět , do mé minulosti mě přepadá pouze jedna myšlenka

"opravdu jsem byl tak hloupý ? " Ano , byl .... kazil jsem si život a setrvával vždy v nečem co jsem

ani nechtěl ,choval se a dělal jakoby nic , a myslím , že jsem dosti dlouho držel na uzdě své skutečné pocity a vzhledem

k tomu , že jsem si to uvědomil ...pozdě , ale přece ! jsem se konečně probral a začal si užívat života !

Teraz přemýšlím , proč jsem to vše neukončil daleko dřive ... obklopoval jsem se lidmi , kteří mi dnes

nestojí ani za pozdrav , mnohdy ani za pohled ... nehodlám zde přesně popisovat proč to tak je , vzhledem k tomu , že ten špatný jsem já , ale jsem štastný ...stále jsem myslel na ostatní , co jim řeknu ? co si myslí ? co jim mám řict abych jim neublížil ? mám říci pravdu ? Ale začal jsem myslet na sebe a vše se změnilo , začal jsem myslet i na své štestí a najednou

nikdy jsem nebyl štastnější ... kalím na ně , na to co si oni myslí ? Co bych jim řikal ?

je to můj život a zatraceně se mi líbí !

Ano je tu i pár osob , které najednou ve svém životě postrádám , jelikož jsem se dosti unáhlil a dal přednost tehdy nezájmu před bolestí , kterou jsem vnímal , jenže dnes je to jiné ... dnes bych nevnímal bolest pouze se snažil býti přítelem , kamarádem a nebyly by v tom již ty city , jako tehdy .... nevnímal bych již tu lásku ...pouze přátelskou .

Dnešního dne se již musím učit , studovat , naučit se 10 vět o Berlínu , nastudovat teorii na technologii a naučit se na písemnou práci z dějin umění , stále jsme ji totiž nepsali ... tudíž mě čeká Renesance , která je naprosto uchvatná .

Dnes budu sám , ne sám .. jelikož budu obklopen lidmi , ale sám ... jelikož dnes se neuvidím s mě blízkým člověkem .