Vzpomínka-(Vanitas-marnost-pomíjivost)

Zavládlo naprosté ticho ,jenž jsem se ,ale po chvili rozhodl přerušit hudbou

linoucí se z gramofonové desky.

Usadil jsem se do pohodlného křesla.Otevřel tabatěrku

a sáhl po jedné cigaretě ,umístil jsem si jí mezi rty a připálil.

Má ruka se ladně zvedala abych se opět svými rty dotkl oné cigarety ..a potáhl..

Naplnovalo mě to jistým pocitem klidu .V bytě bylo již šero a tak

jsem mohl spatřit kouř zvedající se vzhůru.

Ozvalo se takové vysoké řinčení ...chvíli však trvalo než jsem si uvědomil,že je to telefon ...

,,ano?"

"zdravím tě, jsi doma?"

"ovšem ,(vyndal jsem si z ust cigaretu a vydechl kouř) jsem doma"

"ty zase kouříš?"

"ano ,jak jsi to ..."

"poznal? jednoduše ta mezera mezi slovy je krátká ,ale znatelná"

" (zasmál jsem se ) ,přijdeš?"

" ano"

Zavěsil jsem sluchátko a opět se usadil ... byl jsem z jeho navštěvy mírně nervozní ....

Další cigareta se dotkla mých rtů...to mě uklidní ,alespon trochu .

Když jsem spatřil oknem jak přichází ,hodil jsem přes sebe kabát nazul boty a seběhl do zimní noci .

Padal sníh ...jak mi to ted prijdě patetické ...objal jsem ho .

Potřěboval jsem již nějaký lidský kontakt.

"co procházka?" navrhl nadšeně

" nekdo by nás mohl spatřit"

" a myslíš ,že když nás někdo uvidí jak mi tu visíš kolem krku ,nebude nic namítat"

" dobrá vyhrál jsi "

Nabídl mi své ramě a já je po chvíly rozmyslu přijal .

Když nad tím uvažuji dnes byl jsem jako naivní malá školačka ,toužící po chvilce romantiky.

Jak pošetilé ,ale byl jsem zamilovaný .... a zamilovaní lidé dělají hloupé věci ...

" chběl jsi mi"

" ty mě též ,ty mě též drahý"

Přitiskl jsem se více k němu ...zatoužil jsem

ho políbit, když jsem se přibližoval ústy k těm jeho

ucítil jsem napětí ,ale zrušil tu mezeru mezi

námi a polibil mě .Bylo to něžné ,vášnivé ..

po chvíly náruživé .Chtěl jsem aby tato chvíle nikdy neskončila.

Odtrhl se ode mne a usmál se.

Podal jsem mu cigaretu a sám si jednu zapálil,,kráčeli jsme nocí jako dva staří známí .

Kouřili jsme silné cigarety a byli tajnými milenci .

Před světem jsme toho tolik ukrývali...,ale bylo to nutné .

Společnost tehdy zřejmě nebyla připravená na to aby přijala odlišnosti.

Veškeré mé vzpomínky se mi promítají jako obraz na plátně , já nemínim zapomenout .

Od této doby uběhlo pár let ...a i když nerad musím přiznat chybí mi ...

Víc než cokoliv jiného.

Vzpomínat je možná krok vzad ,ale bez něj nechci jít nikdy kupředu .