Vždycky (Vanitas-Marnost-Pomíjivost)

Byl jsem zcela vyčerpán,znaven událostmi posledních dnů.Toužil jsem

zabořit svou ztěžklou hlavu do polštáře a vydechnout .

Alespon na ten krátký okamžik se cítit volněji ,bezstarostněji což mi umožnoval jen spánek .

Ulehl jsem do postele a nechal přikrývku pohladit mou kůži .

Opojné...Zavřel jsem svá víčka a snil.

Když jsem se probudil ,cítil jsem chlad na bosích nohou .Slabý vánek z pootevřeného okna

mi ovíval obličej .Pohrával si s mými vlasy.S vlasy jenž mi

sahaly po ramena ... pohraval si s prameny jako se stébly trávy .Bylo to uklidnující .

Vešel jsem do kuchyně ..neměl jsem však hlad, neměl jsem na jidlo nejmenší pomyšlení .

Dal bych si však šálek čaje .. Postavil jsem konvici nad plamen ..a čekal.

Černý čaj tři cukry a kapka citronu ..přesně tak jsem jej měl vždy rád .

Usedl jsem k hrnku a přemýšlel .

Dnes bylo za oknem zataženo ,podzimní počasí .deště ..

příroda jen vyřila barvami .Toto období jsem měl nejraději .

Patetičnost se stavala denodenní součástí mého života .

Vzpomínal jsem..bylo to bolestivé ,ale bez něj je můj život tak prázdný .

Hrozně mi chybí ,postrádám vše... co mohl nabídnouti .

Ten okouzlující smích .vyraz v jeho tváři když přemýšlel .jiskru v jeho očích .

Pochopení a láska jimiž mě vždy obdařil.

Ucítil jsem ruku na svém rameni

"co tu děláš ?" (vykřikl jsem udivem)

"jsem tu přeci s tebou "

" to není možné ...vždyt ..."

"pšššt."(.zlehka se dotkl ukazováčkem mých rtů.)

Objal jsem ho pevně ..již jsem ho nechtěl ztratit ..nechtěl jsem o něj znovu přijit.

Nasál jsem jeho vůni a nechtěl ji nikdy zapomenout .

Držel mě pěvně a já cítil opět ten pocit bezpečí ..

"Miluji tě " zešeptal jsem

"já těbe taky ty malej bastarde"

Usmál jsem se...věděl jsem ,že to tak nemyslí ..rád mě škádlil ..

aby nemusel přiznat své city..a být romantik ...Miloval jsem  ho i s tou jízlivostí

a sarkasmem ,miloval jsem přesně takového .

Polibil jsem ho..a kradl z jeho ust další a další polibky.

Bylo to plné citu ..činy mluvily vzdy za něj .

"chyběl jsi mi "

"nepovídej ..."

Objal mě ...pil jsem čaj a nemohl se nabažit pohledu na něj .

Sledoval jsem ho s pečlivostí...

Vrátil se...nečekal jsem to..vždyt .... není to možné ...

Opětovně jsem ho líbal . a projevoval mu svou lásku .

Hladil jsem jeho vlasy.

Uchopil jsem jeho tvář do svýh dlaní a pohleděl mu do očí .

Ta jiskra tam byla... on tu byl ... usměv na rtech a pohled který mi propaloval duši .

Najednou byl opět pryč ...zmizel stejně rychle jako se objevil ..a já ho pět budu postrádat.

Dokud znovu nepřijde.Dokud se opět neobjeví ..dokud ho opět nepolíbim .A nesevřu jej v náručí .

Mrtvý je již dva roky ..a já jej vídám i mimo své sny ..

Na pár chvil věřím ,že je tu stále se mnou .

Že nás ani smrt nedokáže rozdělit .

Možná jen sním ,možná jsou to jen mé představy ,přeludy .. a pokud ano ..jsem za ně tedy vděčný ..

je to skutečné .. on mi přijde skutečný ...bez něj bych nikdy nedokázal jit dál .

A proto ..když se mě někdo optá ...zda miluji ...odpovím ..."vždycky " jej budu milovat .