Hustá mlha se tiše a s lehkostí vznášela nad jezerem .
Působilo to děsivě a romanticky zároveň . Slunce již zapadlo , začalo se smrákat a
na klidnou nedotčenou přírodu padlo šero .
Na obloze se vynořil ne příliš jasný měsíc .
Do úplňku zbývalo pouhých pár dní …měsíc dorůstal .
Což mělo na muže , který tu žil nepříznivý vliv . Ne , nelekejte se vlkodlakem nebyl.
Způsobovalo
to jiný jev .. tím jevem byla nespavost . Ovlivňovalo to jeho spánek ,
který nikdy nebyl klidný .. v tomto období se však stal téměř nemožným .
A tak muž ležící na posteli nemohl zamhouřil oči . Po dlouhém otálení a
neúspěšných pokusech se rozhodl tento prostor opustit . Ocitl se v
kuchyni , která nebyla prostorná ,ale jeho účelům zcela vyhovovala .
Málokdy
zde něco uvařil , raději se stravoval nakoupeným jídlem , které nebylo
náročné na přípravu a zpravidla potřebovalo jen nenáročnou úpravu ,
nepřiklad ohřev v mikrovlnné troubě . Dal vařit vodu na čaj , připravil
šálek a vyčkával .
Sedíc za kulatým stolem byl mírně nervozní , pohleděl z okna , ale obklopovala ho černo-černá tma .
Z rozjímaní ho však vyrušil nepříjemný zvuk .. chvíli trvalo , nežli si uvědomil ..že ,voda se již vaří .
Vypnul plyn a nalil horkou vroucí vodu do šálku .
Čaj ji v brzké době zbarvil do zlatohněda , na hladině plul plátek citronu .
Zamíchal a smísil tento lahodný nápoj s cukrem uloženým na dně .
Přešel
do obývacího pokoje , odložil šálek na dřevěný stůl umístěný pod oknem a
rozhodl se rozdělat oheň v krbu . Začínalo být mrazivo , na krku se mu
zježilo pár chloupků a on se otřásl .
Nakonec usedl do pohodlného křesla ke krbu , otevřel jednu ze svých knih a začetl se .
Byl to klidný večer.
Necítil se však klidný , něco ho silně zneklidňovalo …proto se rozhodl opustit Londýn a strávil nějaký čas tu ..
O samotě , ale účinné to moc nebylo …Musí tomu dát jen čas ..
Zda se však hodlá ještě dnes trochu uklidnit , bude to chtít více než jen šálek horkého čaje .
Pro tyto případy byl vybaven ..Vyňal z baru láhev skotské a přihnul si . Tělem se mu rozlévala vlna tepla .
Pohleděl na hodiny na krbové římse a mírně se podivil , tři hodiny ráno .
Nepociťoval únavu …cítil se klidněji .. spíše byl trochu omámen .
Když se z křesla zvedal ..zavrávoral , ale na nohou se naštěstí udržel .
Jak se dopravil do patra a překonal schodiště mu bylo záhadou .
Ale ocitl se v ložnici .. Opíral se o rám dvěří a hleděl do místnosti .
Ani tato místnost nebyla rozlehlá … prostorná postel , police s knihami , noční stolek
…Pomalu
došel k posteli s svalil se na ni . Obličej zabořen do polštáře .
doufal , že tentokrát již padne na jeho víčka ten opojný a sladký spánek
. Potřeboval si odpočinout .. hlavou mu však vířilo tísice myšlenek a
přesto se všechny týkaly jedné jediné osoby .
Může být tisíce kilometrů daleko a přesto v jeho mysli bude stále . Neuteče …
Po dlouhém dumaní si uvědomil , že za okny svítá a je tu nový den .
Podařilo se mu usnouti , ale když se po pár hodinách probudil …Cítil se znaveněji , než když ulehal ke spánku .
Rozbolela
ho hlava a tak jeho kroky směřovaly do koupelny ..opláchl se ,ale
neobtěžoval se s převlékáním . Sešel po schodech přes obývací pokoj do
kuchyně . Nalil si sklenku vody a usedl opět ke stolu .
Neměl , ale hlad ..venku svítilo slunce , počasí v tomto ročním období bylo nevyzpytatelné .
Hleděl
skrz skleněné tabule na terasu , na příjezdové cestě parkovalo jeho
auto , bylo nutností . Do města to bylo poměrně daleko , jezdíval tam
pouze na nákupy , ale nejraději by se jakémukoliv kontaktu s lidmi
vyhnul . Přijel sem , jelikož si potřeboval odpočinout od rušného
velkoměsta , kterým Londýn byl . Ano miloval jej , ale potřeboval být
sám .
Byla to nutkavá a naléhavá potřeba … Zde samotu našel , kolem byla pouze příroda .
Lesy , jezero , které se nacházelo za jeho příbytkem . (Srubem) …
Ale přesto mu tu něco chybělo . Jeho pocity se nezklidnily .. Minulost ho dostihla .
Večer se rozhodl , ačkoliv to zní jakkoliv podivně , vydat se na jezero .
Tedy
přesněji plout v něm .. Nasedl do loďky přivázané na břehu , když
odvazoval lano .. uvědomil si , že v podstatě netušíc proč to činní .
Uchopil pádlo a vyplul .. Nad jezerem se opět snášel ten mlžný opar .
Doufal však , že se z nebe nezačnou snášet kapky deště …
Pohleděl na oblohu a spatřil téměř dorostlý měsíc . Do úplňku scházel pouhý jeden den .
Měsíc Osvětloval Vodní hladinu a dodával tomu všemu kolem ještě tajemnější atmosféru .
On
však neměl strach , zažil již spoustu strašných věcí a vedle nich
vypadala tato chvíle jako procházka růžovým sadem . Hleděl na hladinu a
matně se v ní odrážel jeho obličej .
Vypadal unaveně … byl unaven . Ocitl se přibližně uprostřed a zanechal pádlování ..
Zažehl plamen ve svítilně a opřel ji na přídi .. Byl již promrzlý .. a začal litovati , že měl tento bizardní nápad .
Jak pošetilé , vydat se v této tmě na jezero .. co tu dělá ? co hledá ?
Byl tu klid , slyšel jen vlastní oddechování … od úst se mu vznášela pára .. ochladilo se .
Přitáhl si látku kabátu těsněji k tělu a doufal , že na malou chvilku izoluje teplo uvnitř .
Prsty
měl zkřehlé a téměř je necítil … zaslechl podivný zvuk .. otočil se ,
ale neviděl nic podezřelého , nejspíše jen nějaké zvíře . Klid ..
pomyslel si . je tu klid .. ten klid , který tak potřeboval .
Snažil se uvolnit a odprosit svou mysl od vzpomínek ….
Ale ten prapodivný zvuk se ozval znovu a přisahal by , že blíže k němu .
Nebyl
však vyděšen a ani ne tak hloupý aby se optat " kdo je tam ? " To
vskutku ne .. ať to bylo cokoliv , jistě je to neškodné , je také možné ,
že jej šálí mysl … Oči měl dokořán otevřené , necítil se unavený ,
ačkoliv doufal , že plavba jej unaví . Nahnul se , ponořil prsty do
ledové vody , která jej obklopovala . Když je z vody vytáhl , otřel je
do látky a zasunul ruku do kapsy . Měl by se vrátit ..dopádloval ke
břehu a uvázal loďku na stejné místo kde jí vzal . Nemohl se zbavit
pocitu , že je pozorován . Jakoby jej něco nebo někdo sledoval .
Když osaměl v obývacím pokoji , byl klidnější .. zasedl ke krbu a zahříval se.
Byl
na kost promrzlý .. četl .. Naučnou knihu , ačkoliv byl na tom se
znalostmi velmi výborně. Mohl si dovolit sepsati takovou knihu i sám .
Byl velmi vzdělaný .
Obracel stranu za stranou .. ale únava se
nedostavila . A tak seděl u krbu dále . Pohlcen .. Úplněk měl vskutku
magickou moc .Když nad ránem ulehal do postele , věděl , že snažit se
usnouti by byla marná snaha . Jen tak ležel s rukama podél těla ..
Hleděl na bledý bílý strop .
" Nemá to cenu "povzdechl si a
vstal , vyšel v županu na terasu se šálkem v ruce ..Cítil na sobě ten
pohled .. vtíravý pohled .., ale nespatřil nikoho kdo by se díval .
Možná začíná být paranoidní , i to je možné a ne zcela nepravděpodobné .
Žádné komentáře:
Okomentovat