Nenávidím ho za to co mi provedl a nenávidím sebe za to , že jsem to dopustil !

Mám obavy , i když dnes jsem byl poměrně uspěšný , i když jak se to vezme , pro sebe ne ..

jelikož mám z toho vyčítky , ale přítel má radost , jelikož jsem mu dnes mohl vzdělit ... jedl jsem ...

Dnes jsem snědl kousek okurky , dva krajíce chleba s medem a kousek melounu .

Cítím se provinile , ale vím , že bych neměl .Byl jsem dvě hodiny v práci a necelé dvě hodiny cvičil ...Říkám si kdy se to stalo ? kdy se z toho stalo tohle ?

Zítra budu celý den sním , s mým miláčkem

Ale večer mě čeká firemní večeře , nemám obavy z kolegů , to ne .... s těmi poměrně vycházím , ani nemám obavy z vedoucího ... ne , mé obavy vzbuzuje již jen to slovo ... večeře .... to znamená , že budu muset něco sníst , bojím se ... co si jen objednám ? dokáží sníst alespon rýži a kousek ryby ? co kdybych si dal jen něco malého ?

Zatraceně , v tuto chvíli je nevýhoda , že pracuju tam kde má máma , což znamená , že na té večeři bude též ....

Předevčírem si mne dobírala , že prý jsem podvyživený , tvrdil jsem ji , že ne ... a lhal ji v tom kolik vlastně vážím ...

Řekl jsem " ne , mám 53 kilo , jsem v normě " a v duchu mi běželo " hlavně at mě neváží a nedozví se , že vážím 49 kg"

Přemýšlím o jídle , což jsem dříve také nedělal ... říkám si sním to , nesmím ? mohu to sníst ? přiberu potom ? kolik to má kalorii ? stal jsem se posedlým ...neviem , co se stalo ... tak nějak jsem počítal , že mě vezmou na vysokou a nestalo se to , a já nevím co dál , nejde ani tak o tom , že sa studium o rok odloží , jde o to, že tu budu muset celý rok vydržet , že tu budu ... spoléhal jsem na to , že se odstěhuji , že většinu týdne budu pryč , at už na koleji , či jinde .. ale ...

Nenávidím se , nejen takto fyzicky ... nejde jen o to , že mám ohromná stehna , nebo , že se mi nelíbí mé břicho ... je to tam uvnitř ...cítím se neschopný , cítím se strašně , protože se mi to vrací a já nemozem dál ... nemohu se přes to přenést , dokud tu on je , dokud bydlím s tím kdo mi neustále připomíná , co všechno se v mém životě " zkurvilo " omlouvám se , nemohu použít jiný výraz ... nejde to , dokud on je tu .. já potřebuji odtud pryč ...citím se provinile , protože jsem to dovolil , měl strach a nic neudělal ... nebyl jsem schopný se ani pohnout .. měl jsem odporovat , měl jsem něco udělat ... cokoliv a prostě to nedopustit .. kdybych již tehdy něco udělal ... nikdy by se to nestalo znovu ... možná by se to vůbec nikdy nestalo ... ale .... jsem tím vinnen ...

Nenávidím ho za to co mi provedl a nenávidím sebe za to , že jsem to dopustil ...!!!